Život George Custera podle prof. Opatrného
George Armstrong Custer se narodil 5. prosince 1839 v New Rumley v americkém státě Ohio. Otec byl kovář a farmář a syna George měl až ve svém druhém manželství jakožto prvorozeného. Za ním pak následovali jeho sourozenci, z nichž další dva jednoho dne najdou smrt spolu s ním. Budou jimi bratři Boston a Thomas.
O George a jeho sourozence se v mládí starala kromě matky také jejich nevlastní sestra Lydia Anna, se kterou se mladý "Autie", jak Georgovi kvůli jeho zkomolenině z mládí mnozí říkali, velice sblížil. Měli hluboce přátelský vztah. Avšak zřejmě nejvíc obdivoval budoucí generál unioistické armády svého otce a jeho řemeslo - tj. koně. No a nakonec také - už od samého mládí - armádu a uniformu. Často četl životopisy slavných vojevůdců, generálů i politiků a evidentně chtěl vykročit v jejich stopách. Otec ho v jeho raných samostudiích podporoval a kupoval mu drahé knížky. Mladý Custer však musel také tvrdě pracovat, v kovárně, stájích i na poli, a s postupem času zaměňoval i četbu knih za venkovské zábavy a dokonce i občasné potyčky s vrstevníky. Nutno však podotknout - vždy byl oblíben a mnohými také označován za baviče společnosti.
Ve svých čtrnácti letech se George dostal do Michiganu, kam se jeho sestra Lydia Anna provdala za Davida Reeda, majitele povoznické firmy. George zde navštěvoval slavnou Stebbinsovu akademii a přestože mu učení zabíralo mnoho času, vždy si našel i delší chvíle pro pomoc při práci s milovanými koňmi. V roce 1855 se pak vrátil k otci do Ohia. Vzápětí na to učinil důležitý životní krok, který jej v závěru života dovede až na stráň nad Little Bighornem. George Custer se totiž toho léta rozhodl stát vojákem a začal studovat na vojenské akademii ve West Pointu.
Na studiích byl Custer úspěšný zejména v praktických předmětech, např. v jezdectví, naopak v teoretických předmětech se rozhodně k premiantům neřadil. Těžko říct, zda-li to bylo kvůli tomu, že neměl přirozené vlohy, nebo spíš kvůli příliš přitažlivému prostředí hospůdky Bennyho Havense, kam často s přáteli chodil na většinou více než jen jednu sklenici piva. Pro objektivnost je nutno vzápětí doplnit, že do stejné putyky chodila i místní děvčata a vysoký blonďatý voják se určitě líbil nejedné z nich. Alkohol a ženy jej nakonec dovedly až do situace, kdy musel studovat dny i nocemi, aby vůbec školu dostudoval. Diplom převzal v roce 1861, tedy v roce, kdy začínala americká občanská válka.
George Custer s mnohými demokratickými postoji souhlasil, rozhodl se ale zůstat věrný unii a prezidentu Lincolnovi. První významnou bitvou, které se (už v hodnosti poručíka) účastnil, byla první bitva u Bull Runu, kde však téměř nezasáhl do střetnutí. Bylo rozhodnuto v neprospěch jeho strany dřív, než mohl vystřelit první ránu.
Po jeho převelení na strážní službu do Washingtonu mu hrozilo nebezpečí již o mnoho příjemnější - totiž láska dam obdivujících jeho uniformu a jeho šarm. V Monroe, kde strávil kratší dovolenou, mu ovšem do osudu vstoupily nejen ženy, ale především alkohol a po několika tyrádách se mladý poručík rozhodl s tímto zlem nadobro skoncovat. Tak jako jen nemnohým se podařilo Custerovi slib dodržet.
Po převelení pod generála McClellana, významného ale kontroverzního vojevůdce severských armád, se dostalo Custerovi povýšení do hodnosti kapitána a společně s tímto oceněním jakoby narostla i jeho odvaha a sebedvůěra. Jezdil do nejexponovanjších částí fronty a svým velitelům vždy přinášel co nejlepší informace o průběhu bitvy. Svého generála, tedy McClellana, se kapitán zastal i po jeho odvolání a nahrazení generálem Burnsidem, který jej v podstatě za trest odvolal a tak mohl Custer opět na dovolenou. Strávil ji jako obvykle v Monrou, tato dovolená však byla výjimčená - Custer zde potkal svou budoucí ženu, Elisabeth Clif Baconovou.
Díky reformě generála Hookera začaly být nově a uceleněji organizovány sbory jízdy a právě k nim, pod jejich velitele generála Alfreda Pleasentona, byl výjimečný kavalerista Custer přidělen. Generál si jej brzy oblíbil a zařídil jeho povýšení do hodnosti brigádního generála, George Custer se ve svých 23 letech stal nejmladším generálem americké armády (odtud přezdívka - chlapec generál). V čele své brigády, která byla součástí třetí divize, se Custer utkal s jižany v bitvě u Gettysburgu, která je povětšinou dodnes hodnocena jako vítězství severu. Sám brigádní generál k tomu svou měrou jistě přispěl.
Po-té, co utrpěl Custer střelné zranění na noze, dostal opět dovolenou a vrátil se k Elizabeth, kterou požádal o ruku a ona přijala. Bylo to pro něj významné životní vítězství, jak ji ještě mnohokrát uvědomí, významnější než to, které krátce po svém návratu do války vybojoval proti jižanským kavaleritsům obávaného generála Stuarta, který odešel z bojiště vlastně poprvé poražen.
Po kapitulaci konfederačních vojsk byl Chlapec generál byl poslán do texasské správy, ale množící se stížnosti na jeho tvrdost jej nakonec dokázaly "přeložit" do Kansasu. Právě zde se počínal utvářet sedmý jezdecký pluk a plukovník Custer (generálskou hodnost automaticky ztratil rozpuštěním dobrovolnické armády) se stal jeho velitelem. "Sedmí kavaleristé" velitele obdivovali a těšili se na něj, cenili si svého plukovníka nejenom kvůli jeho jezdeckému umění, ale především kvůli jeho pověstné odvaze. Ne toliko si však zřejmě pochvalovali jeho tvrdé vedení a lpění na vojenských povinnostech.
V roce 1867 Custer nepovoleně opustil své stanoviště a vydal se za svou ženou, za své přestoupení se dočkal několika oplétaček a nakonec byl na celý rok zbaven velení nad plukem. Jakmile se vrátil, čekalo na něj spoustu práce, sedmá kavalérie se zapojovala do operací generála Sheridana proti Čejenům v Arkansasu a zde se také Custer účastnil bitvy u Washity, ve které modré kabáty (příslušníci sedmé kavalérie) napadly ležení Černého kotla. Tažení skončilo kapitulací indiánů a jejich stažením do rezervací. Z Chlapce generála se stal rázem Plukovník indiánobijec.
Plukovník Custer se v indiánském tažení osvědčil, generál Sheridan jej následně posílal všude tam, kde byly s indiány nějaké potíže, jednoho dne jej tedy poslal i do Montany k řece Yellowstone, jejíž přítok Bighorn vstoupí do historie právě díky jeho jménu a jeho osudu. A právě příběhu, který se zde udál, se věnují zejména sekce Od Yellowsonu k Bighornu a Od Bighornu k Far Westu, ale potažmo, skrze díla amerických autorů, také celé internetové stránky.
Text je volným převyprávěním líčení Custerova života prof. Opatrným v jeho knize Konec Syna jitřní hvězdy (Opatrný, Josef: Konec Syna jitřní hvězdy. Poslední bitva generála Custera u Little Bighornu. Praha 1994, s. 18-41.)